Harmonicka_Vio

Ja a muj vesmir :))

Cesta je fajn.

Zase nemuzu spat. dneska jsem jela metrem a najednou nejaka hocicka se se mnou zacala hrat, mazlit se se mnou. Neznala jsem ji, a ona mne. ale nevadilo to, ze jsme se neznaly. dulezite bylo to, co jsme obe citily - beze slov. Mrzi mne to, ze my - dospele se v dnesni dobe bojime vyjadrovat svoje city a potlacujeme emoce. protoze by to nekdo mohl chapat jinak nez jsme to myslely. nebo nemyslely a jen citily. My - dospele skoro nepouzivame smysly, vsechno hodnotime logicky. kdyz potkame nekoho, kdo se nam libi, musime se chovat slusne a nedavat najevo, co citime. ale casto ani nevime, proc neco k nekomu citime, ani ho nezname, ale uz neco citime. a nemuzeme to vyjadrit. predstavte si to: kdybyste se nekomu najednou libily, koho vubec neznate a on najednou prijde a zacne vas libat. asi by to byl pro nektere lidi sok. ale kdyz je to uprimny a z celeho srdce, tak proc by to melo vadit? kazdy chce vyt milovan, ale pri tom si to strasne zakazujeme a omezujeme se, nedovolime si to, desi nas, kdyz nekdo vyjadruje svoje city. zavidela jsem ty holcice, protoze bych chtela byt jako ona - sama sebou.

cesta je fajn. stavame se dospelymi a znovu sami sebe hledame, protoze jsme se nekde ztratily pod slupkami spolecenskych norem a obrannych mechanismu a vlastnich zdi, kterymi se ohrazujeme od ostatnich. a pri tom strasne touzime po lasce, byt milovanymi.

tedka zase volam do prazdna - nikdo mne neuslysi. jen muj Vesmir :-) je se mnou vzdy.  dneska jsem mela krasny den. ta holcicka mne neco pripomela. chce se mi brecet, ze uz neni navratu, uz nikdy nebudu mala holcicka. jedina sance je ted. tady a ted: nebat se byt uprimna..

chci byt s Nim. ale ja jsem s nim - on je v mem srdci. 
(více)
11.01.2015 03:12 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Septem II

Nemuzu spat. nemuzu psat. ale chci. psani mi vzdy pomaha uklidnit se. Musim ti to rict i kdyz to neuvidis a neuslisis. Hodne jsi mi ublizil. a ja jsem te nechala to udelat. Chtela bych te roztrhat na kusy, jak mam na tebe vztek. jenze to nepomuze. ani se na tebe nemuzu zlobit, uz jsem ti odpustila. a dlouho jsem na tebe ani nemyslela. prace pomaha zapomenout na hodne veci. a ty muzi, co potkavam - mnam. I zeny, i kdyz jsem hetero. Vysnena prace! Uz dlouho jsem nepsala, ted vetsinou mluvim. Jenze kvuli tomu taky nemuzu spat. Vysokou latku jsem si nastavila. Ale vim, ze 2015 bude super a ja zvladnu vsechno - kdyz preziju tu operaci.


Proc jsem tak sebekriticka doprdele?!!!! Jeste ani nenapsala vsechno a uz se mi to nelibi. Musim prece sebe mit rada ?!! a ty jsi chlap, ktery mi ublizil a ja jsem musela odejit. Vsechno nebo nic. Lituju toho. ale aspon vim, ze vuli mam. chtela jsem ti uz nekolik krat zavolat a poprosit, abys mne vzal zpet. jenze uz jsem nechtela, dokonce i rozum souhlasil s emocemi - musela jsem pryc. Jenze to vsechno bylo od zacaktu zpatne, i kdyz vlastne jen ten zacatek i byl dobry. ale mel jsi ve vsem pravdu a stve mne to. Jak jsem se mohla tak dlouho mylit. Proc jsem davno neprecetla ty "ctryri dohody"? jenze ted jsem si je prcetla a zase jsem naletela. Byla jsem si tak jista, ze On to citi stejne jako ja. Diky Bohu, ze jsem se nezamilovala. I kdyz malem ano. jenze ty vsechne znalosti jsou na hovno, ja se nezmenim. Nevadi. Musim se z toho vypsat a zapomenout na tu operaci. Radsi myslet na Tebe a na to, jak jsem pitoma nez na tu operaci. 

Nejak dlouho to trva - ta moje depka. Drive jsem se trapila jen v utery, stredu a ctvrtek a pak uz jsem byla zase v poho. ted se trapim jeste vice. Myslela jsem, ze kdyz te odstranim ze svyho zivota, tak se mi ulevi a budu stastnejsi. Jenze pak prisla ta "novina", ze musim na operaci. a trapim se jeste vice. Vsechno mii pripada cernym i muj posranej zivot. Jenze svuj zivot si musim cenit. Ja jsem ti to vlastne chtela rict, ze mne to hodne bolelo - to, cos mi napsal. Jenze tobe je to asi jedno. Je snadno byt sam -  nic neriskujes, zadna bolest a strach o nekoho prijit. Laska - je svoboda, nechat odejit milovanou osobu nebo nechat ji delat, co chce. a ty ses radsi schoval za samotu. Je v tom asi smysl. Pak nemusis nikoho milovat. a milovat vsechny - je neosobni. 

Uz se na tebe nezlobim, jen bych to chtela zazit znovu od zacatku a neudelat svoje chyby. Jenze mozna by ten konec prisel mnohem drive a ja bych nezazila ty zajimave veci. Jen bych nechtela zazit znovu tu tvou smsku. ani jsem nemohla plakat, byla jsem tak sokovana...ani ted na to nemuzu zapomenout a bude pro mne vzdy tem duvodem - nevratit se. I kdyz jedna z dohod zni: "nebrat nic osobne". asi jsi jen byl nastvany na mne za to, ze jsem ti nazvala "tvrdohlavy srabe". A ted jsem srab ja... Vzdy ti vsechno odpustim, asi te fakt mam rada nebo jsem jen citova masochista.

Asi jsi taky na mne nastvany ze stejneho duvodu. mohly jsme byt pratele, jenze ja jsem chtela vsechno nebo nic. Ne, vim, ze jiny zpusob asi neexistoval, jak mne zastavit.  ale jo - promluvit si se mnou.  

Mela jsem jen prestat chtit a ocekavat. Ale je to tezky. ale asi to v zivote hodne pomaha. Musim se to naucit a odpustit. jak snadno rickt, jak na to a co je treba a jak je to spravne. Pravidla zivota muzu napsat i ja, jenze neni tak snadny to splnit.  a ja jen potrebuju "vrbu" - svuj blog.

Miluju chaos. Moje myslenky jsou chaoticke, jen ty tomu budes rozumet ;-) tak zase zitra!
(více)
30.12.2014 02:01 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


At zije Hloupost!

Dneska jsem prisla na toto:

I v hlouposti je sva moudrost.

Ode dneska chci byt blba, hloupa, nejhoupejsi :-)

Jeden muz mi rekl, ze porad neco resim, coz je pravda. Dneska napriklad resim to, ze nic neresim. Asi bych se nudila, kdybych nic neresila... snadny zivot nezvladam, zvykla jsem si, ze je hrozne tezky a kdyz potkavam neco snadneho, tak nejsem schopna to zvladnout. Proto chci byt hloupa, abych sahala po tom nejednodussim reseni. je mi smutno, ptotoze porad prehanim s necim - mam furu energii a cela jde na takove kraviny. asi kdybych pouzila svou energii na neco uzitecneho, "nakrmila" bych cely svet - jeste ji neumim spravne pouzivat. uzivam ji proti sobe, zeru sebe, kazim vztahy, resim, resim... chci jednoduchost. hloupost..
................................
(více)
14.06.2014 18:55 | Autor: Vio | 1 komentářů | stálý odkaz


Nevim, o cem psat.

Mam toho zase hodne na srdci, ale nemuzu to vyjadrit: emoce se stridaji, litaji jak vichr: "jednou dole, jednou nahore" a pak zase dolu a nahoru a do kolecka. Vcera jsem se smala a plakala zaroven. Byl to uzasny zazitek. ale neumim ho popsat.
POtrebuju ted psat, ale nevim co - najednou nemam slova.
menim se.
uzivam si.
miluju (nevim, koho)
tvorim (nevim, co)
vzdala jsem se boje se sebou. snad sebe konecne prijmu. uz jsem z toho boje vycerpana. vzdavam se.
hlava porad boli
postel
knihy
chtela bych malovat, ale nejdrive se musim naucit.
neco mi porad chybi (nevim, co), ale uz se ovladam a nehonim se za nedostupnym cilem jen proto, ze je nedostupny.
nemuzu se zastavit a uklidnit se...
bojim se sama sebe...




(více)
06.04.2014 22:50 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Nesnasim hranice.


Hranice nesnasim. Nemam rada pravidla, tradice, omezeni. Lide mi rikaji, ze hranice - jsou nezbytnost, ze je ma kazdy clovek. jak se ukazalo, ja taky...

Hranice jsou vsude: vekove, hranice statu, zeme, hranice moznosti, hranice rozumu apod.

je jen jedna cinnost, kde hranice nejsou - tvorba, tvorivost. Kdyz nezalezi na tom, zda se to bude nekomu libit, zda tomu budou rozumet - tak je to cisty, bez omezeni, svobodny, volny, krasny... je to jako byti- existence, nezavisla na nicem ...

(více)
18.03.2014 20:41 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Miluju rano.

Vcera byl zvlasti den: 14.2.2014 - sami ctrnactky.

Konecne mi vyridily zadost o prodlouzeni pobytu v CR - trvalo to 1,5 roku, i kdyz na to maji lhutu 2 mesice. V Cechach jsem 16 let, ale porad nemam obcantvi. Nebudu se ale stezovat, hlavne, ze nemusim pryc. Takze pripiju zase  na Ceskou Republiku a na mou milovanou Prahu, ktera se stala mym domovem. Dekuju, ze tady muzu zit :-)

Vcera jsem se zucasnila hry - soutezi "Laska na prvni pohled", ktera se odehrala v jednom prazskem klubu. vedela jsem, ze to bude trapaz, ale chtela jsem to procitit, abych se pristi nebala. Vedela jsem, ze prohraju, asi jsem se na to i pripravovala. mozna taky proto jsem prohrala. mela jsem nasadit pocit viteze, abych privolala vyhru. ale to je prvni krok - nejdrive se naucit prohravat (nejhorsi na tom bylo usmivat se pred publikem, kdyz nejsi vitez). druhy - vyhravat. ale musela jsem se nedrive dostat na dno, abych pak sla nahoru.

ta prohra je nejtezsi pro mne jako pro zenu - nevybral si mne totiz zadny muz ze trech zucasnenych. a to se mi stava od detstvi: kdyz jsem s jinymi holkami, muzi si vzdy vyberou je, ne mne. nikdy jsem se necitila, jako krasavice, mozna proto v tom prohravam. nemam sebelasku. musim na tom pracovat. nejsem osklivka a muzi mi porad rikaji, ze mam pekne "kozy" - fuj, to je hrozny vyraz...ale to je jedno. vcera jsem premyslela, co vsechno bych na svem zevnejsku mohla zmenit: zbavit se bryli, zhubnout. uz jsem o tom psala: i presto vsechno si na sobe vzdy najdu neco, co se mi nebude libit, dokonala nikdy nebudu. a ani nechci. vim, ze to brzy prijde - kdyz rozprahnu kridla a prestanu se bat byt takova jaka jsem: budu pestovat svou nedokonalost, delat ji naschval, abych sebe milovala kvuli sve duse, ne zevnejsku. koupim si jeste hroznejsi obrucku, budu arogantni a nezna, citliva a bezprincipna - jako kazdy clovek, ktery ma svetle a temne stranky.

bala jsem, ze budu brecet (zensky to maji jednoduse: vsechno muzeme vybrecet) kvuli ty prohre, ze moje sebevedomi klesne az na dno. ale nejak se mi nechce plakat. stejne jsem vytez :-)


Dneska budu tancit a oslavovat :-)

P.S. kdyz jsem vcera odchazela z klubu, potkala jsem tam Karla Rodena (on a Bartoska - jsou me nejoblibenejsi ceske herci, zvlast Roden - "Bestiar"). Rozbusilo se mi srdce, kdyz jsem ho videla. Holky mi nabidly, ze nas vyfoti, ale nechtela jsem to, ani autogram. spis by mne zajimal, jako clovek. ale mel spolecnost, tak jsem nechtela rusit..
(více)
15.02.2014 08:01 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Jak snadno se zamilovat

Zase divnej sen. nevyznam se v nem. pamatuji si jen konec. Byla jsem venku s velkou partou lidi. a oni bezely po ulici - skakave, jako v reklame O2- moc rychle a ja jsem byla pozadu. pak najednou jsem se zasekla a uz jsem je nevidela, kam utekly. a ocitla jsem se v neznamem miste v cizim meste. vim jen to, ze to bylo ve Svedsku. pak jsem zasla do nejake restauraci, abych se zeptala na cestu do hotelu. sedela tam u maleho stolku jedna divka a usmivala se na mne. byla sama. nabidla mi, abych si prisedla,  ze mi pak ukaze cestu do hotelu (jenze ja jsem si nepamatovala jeho nazev, jen jak to tam kolem vypadalo). ja jsem si sedla a zacaly jsme povidat. jenze pak najednou jsem se otocila a misto ty divky tam sedel nejaky chlap. ja jsem to nechapala: jaktoze jsem v  ty "divce" nerozpoznala chlapa, ze jsem se taak zmylila. hezky se na mne usmival a povidaly jsme se, jenze celou dobu mi pod stolem hladil koleno a ja jsem z toho byla na rozpacich - nevedela jsem, co mam delat: dat mu tu ruku pryc nebo je to ve Svedsku normalka. Pak jsem chtela zaplatit, ale nevedela jsem, jestli mam svedske penize. a ve snu jsem si vzpomela, ze mi nekde vracely penize z Eur svedskymi koruny: vyndala jsem si penezenku a videla jsem tam svedske penize. moc dobre si pamatuju, ze jsem potrebovala 60 svedskych korun a v penezence jsem mela 50 a 20 korunove bankovky. a na tom jsem se vzbudila. vubec to nechapu: urcite vim, po necem takovem netouzim, ze by mne cizi chlap hladil koleno - fuj...
kamos z internetu se chova divne: napsala jsem mu na "zed" na FB neco pozitivniho, ale on to vymazal. nechapu, ze kdyz ja se k lidem chovam hezky, jak muzou oni se ke mne chovat spatne?  i ja se obcas zachovam spatne - kdyz mne nekdo vyprovokuje nebo jako obranne, ale nikdy nezautocim prvni. nechapu to. asi mam dneska takovy den - NECHAPAVY. mela jsem chut ho hned odstranit z pratel, ale vzpomela jsem si na vcerejsi clanek o tom, ze nemame nic brat osobne: to, ze se takhle chova, je JEHO problem, ne muj, ja s tim nemam nic spolecneho.

zase jiny znamy mi napsal neco hezkyho. asi se to vyvazilo (nevim, zda jsem to slovo pouzila spravne). malem jsem se do nej zabouchla. libi se mi, ale nechci zadne zamilovavani, mam uz toho dost...

a ted uz musim zase pracovat. pauzicka skoncila :-)


P.S. toho kamose jsem prece jen zrusila. sice nemam brat nic osobne, ale proc bych mela nadale komunikovat s nekym, kdo si mne nevazi a neceni se toho stesti, ze mne ma za kamosku.



(více)
05.02.2014 00:00 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Dokonalost.

vzpomela jsem si na neco, co se nazyvalo "o nedokonale touze po dokonalosti". ani nevim, zda touzim po dokonalosti. asi bych se nudila. co bych pak delala: jen meditovala a radovala bych se z toho? asi bych prestala existovat.. jenze mozna prece jen po ni touzim..chtela bych, aby mne vsichni meli radi. jenze to je dalsi iluze. chci jen mit rada sama sebe a citit ten uzasny pocit, ze dokazu vsechno..jednou jsem to citila...

dokonalost je vlastne co? to, co je krasne podle nejakych "norem" krasy, spravneho chovani, existence? je to prace blbost. myslim si, ze dokonalost je jako nekonecnost a my vsichni smerujeme k nekonecnosti. takze nema to cenu. jenze kdyz reknu, ze jsme vsichni dokonali, tak nebudeme mit zadnou motivaci se rozvijet. co rozvijet, kdyz uz jsme dokonali? nevim. budu se dal snazit o dokonalost...a nikdy ji nedosahnout :-)

PRIRODA JE DOKONALA, to vim urcite.
Duha

labut

nebe2

modre nebe










(více)
04.02.2014 10:35 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


O nicem

Zdal se mi divny sen. Nejaka cizi pani byla u nas doma a my vsichni se snazily, aby se citila dobre - neco jsme od ni potrebovaly. nejakou dobu jsme ji u nas doma dokonce nechaly samotnou a kdyz jsme se vratily, nebyl tam jeden z mych kocouru - Atos - ten nejmladsi a muj oblibeny. Kdyz jsme se zeptaly pani, jen se usmivala a rikala, ze nase kocky nehlidala. my jsme nemohli pochopit, jak je to mozne: "to mela otevrene dvere z bytu?!!!"- nedavalo to smysl. Tak jsem po nekolikate zase hledala Atoska po celem byte, ale marne - nebyl tam. zacala jsem ve snu zoufat, malem jsem zacala brecet - zase ten hrozny pocit bezmoci, kdyz nemuzu nic ovlivnit. pak jsem na nej zavolala. v posledni dobe jsem si totiz vsimla, ze se na to ozyva, coz mne dost prekvapilo. zavolala jsem na nej a on prisel a jeste nejaka dalsi kocka. kazdopadne byl to muj Atoska a byla jsem rada, ze se nasel.

nevim, jake z toho plyne ponauceni. asi, ze mam zavolat.. pry aby se prani plnily, musime o ne pozadat. mne se to zatim nestalo i prestoze jsem "plnila" veskere "podminky" splneni prani, popsane v knihach. u mne funguje jen to, ze kdyz prestanu doufat a smirim se s tim, ze to nedostanu, tak se to najednou splni. ale bohuzel ne vsechno. s muzi jsem vzdy byla ta nejaktivnejsi, nemela jsem vuli na to, abych cekala na JEHO aktivitu. ja proste neumim cekat, musim vzdy neco delat. aspon pak mam pocit, ze se neco deje. Bohuzel, jsem v tom omezena - nevidim jine deni - ktere neni pred mymi ocima a pak si myslim, ze se nic nedeje a musim tomu pomoct. jenze ono se vzdy neco deje, i kdyz to treba nevidim. s muzi jsem se naucila jen jedno: cim min aktivity, tim lip. ale jedna vec, je vedet, jak je to spravne, druha - to uskutecnit. uskutecnuju to jen tehdy, kdyz ztracim zajem...ale uz to neresim: zadne muze, zadne aktivity, jen moje prace na sobe a na mem radiu.

mam ze sebe pocit, ze se porad stezuju. jenze jak o sobe psat a nestezovat se? to mam jasat, jak je zivot krasny?! tak se budu stezovat dal :-) chtela jsem se prave postezovat, ze zivot je sama prekazka a tak dale, ze nez stacime jednu prekazku odstranit, hned prijde dalsi - nemame ani chvili odpocinek a radost z toho, co se prekonalo. jenze ta radost tam nekde je, ale jsme tak zvykli na spatne veci, ze se bojime radovat...a mne to propomina nekonecne schody nahoru: jakmile vlezu na schod, zase vidim ten dalsi. co mne ale ceka, kdyz nahoru vlezu? jakmile dosahneme dokonalosti, tak prestaneme zit? jenze k cemu nam to bude dobre?
neverim v zivot po smrti...

vcera jsem cetla o nejake britske herecce, ktera se uplne obnazila v divadle (jak to vyzadovala jeji role v predstaveni) a napsala o svem hrdinstvi velky clanek. kdyz jsem to cetla, chtelo se mi zvracet: obnazit se v divadle uz neni zadna novinka a neverila jsem ji, ze to pro ni bylo tak tezky. mozna, ze jo, ale citila jsem v tom fales - dalsi hrani divadilka. mozna, ze nekoho to povzbudi: lidi tak radi ziji v iluzich..
taky porad bojuju se svou NElaskou k sobe a hlavne ke svemu telu, ktere se v posledni dobe nejak zkulatelo. vim, ze bych mela zacit cvicit, min jist a tak bych zhubla. ja jsem lina a potrebuju se naucit milovat sama sebe - takovou jaka jsem. vim, ze vzdy v sobe najdu nejakou nedokonalost, i kdyz zhubnu. proto musim "lecit nemoc" zevnitr. a kdyz na to ted tolik myslim, tak pritahuju porad podobne clanky nebo povidacky o tom. mozna, ze bych mela prestat na to myslet. vlastne vubec myslet :-)

Hezky den vsem ;-) :-)

(více)
04.02.2014 08:18 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


chyby...


porad jsem si rikala, ze nechybuje jen ten, kdo nic nedela, ze chyby nejsou nic jineho nez signal, ze jsme na spatne ceste a ze se musime odbocit nebo otocit se a jit zase jinam. nedavno jsem pochopila, ze klic k uspechu je jen jit za cilem nebo za svym snem a nebat se prekazek. hodne mne to uklidnilo - konecne jsem se prestala obvinovat. ale dneska jsem zjistila, ze jsem udelala zasadni chybu. tecka. nemuzu si to odpustit. mohla jsem to udelat jinak, mohla jsem ty chybe predejit a neudelala jsem to a to je to najhorsi. ted se vyplacu a mozna, ze se s tim smirim. nic jineho mi ani nezbyva. chybovat je lidske. jen mne to neuklidnuje. i kdyz si tisic krat reknu, ze jsem blba, tak to taky nepomuze. kdybych totiz blba byla, tak by to tak nebolelo...zivot se neda otocit zpatky a vratit se zpet na to misto, kde jsem se mela lip rozhodnout. " proc?"- porad se ptam sama se sebe...


nejhorsi na tom je, ze uz to nenapravim, nepoucim se z ty chyby. nenavidim se za to. vim, ze nenavist je zbytecna, ale ani nemam, kam svou negativni energii poslat, jen proti sobe. vim, ze jsou horsi veci...nepomaha to. nic nepomaha. jsem zbytecna. 

(více)
27.01.2014 18:58 | Autor: Vio | 2 komentářů | stálý odkaz


zadnej rozhod to nebyl

uzaviram kapitolu pod nazvem "Vio zamilovana" - finita la comedia.
rok 2013 konci a v roce 2014 budou muze milovat MNE. budou se snazit o mou prizen, ale ja budu mrcha, ktera se chce jen uzivat byt sama sebou - takova, jaka je :-)
rok 2013 byl hodne tezky a bolestivy. nekdo mi rikal, ze cesta na horu je tezka. doufam, ze v roce 2014 konecne tu horu zdolam :-)

od ted, v roce 2014 a nadale:
- miluju sama sebe
- miluju do hloubky a nejsem na tom zavisla.
- uzivam si sve zenstvi, hravost, spontannost - co si mi zamane a niceho se nebojim.
- uzivam si svou novou praci na radiu: vsechno stiham a tvorim nove porady a mluvim s posluchaci a hosty studia - splnuju zakladni myslenku toho radia.
- to radio je financne uspesne a popularni.
- zacinam novy projekt, na nehoz casto myslim a snim o nem a stiham i to radio.




(více)
27.12.2013 18:30 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Noc divadel

Vcera byla Noc divadel. a ja o tom chci psat dnes. dnes mi ale pekelne boli hlava, jako kdybych vcera chlastala. asi je to pocasim. malem jsem se vcera rozesla s pritelem. je to na hovno vsechno - ty vztahy... Noc divadel byla ohromujici, skoda ze nebyla skutecne celou noc. mozna bych to ani nevydrzela - po dvou predstavenich mi zacala bolet hlava...

Byli jsme v Divadle Bez hranic, pak v divadle Na Fidlovacce na seminari "jak se dela divadlo", jenze zadny seminar to nebyl, ale bajene a vtipne vypraveni o tom, jak se dela divadlo. Ja divadlo miluju -jako umeni. Umeni vubec obdivuju, obdivuju lidi, ktere maji talent na neco. asi protoze ja zadny nemam.... Vcera jsem chtela byt spontanni, dokoce jsem to i napsala v jinem blogu - v podstate jsem vcera naplanovala byt spontanni, coz je blbost. dneska mi priserne boli hlava, asi tou mlhou a neurcitym pocasim.

Hrozne mne mrzi, ze jsou lidi posuzovani podle veku a podle toho jak vypadaji...i kdyz jsem s tim doposud nemela problem. ale krasavici jsem se nikdy necitila...co ale bude dal az zestarnu?

dneska asi jen potrebuju psat..a nemyslet. musim vymyslet slogan, reklamu, pochopit, co chci. ale nejde to...veskera moje usili jsou na nic ...asi prilisny tlak na mozek.

aspon jsem schopna byt spontanni, kdyz pisu - nemusim se bat, ze pisu kraviny, stejne to nikdo necte. asi se mi ulevilo - hura!!! :-))))

vcera mne napadla jedna vec: laska - je naprosta duvera v toho, koho milujeme a jeho city, kdyz se nebojime, ze nas podrazi nebo se odmiluje. verime SVYM citum. je to jako volny pad.. Jednou jsem to zkusila a je to bajecny pocit. Vim, ze kdybych skutecne verila a duverovala, nikdy bych nemela zadny "spatny" vztah...

myslenky dosli. je 13 hodin a ja mam dneska jeste neco na praci...



(více)
17.11.2013 12:41 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Ale...


Chci zpivat, ale nemam hlas.
Chci tancit, ale nemam kde.
Chci jit, ale vsude je plno lidi.
Chci poslouchat, ale neni nic slyset.
Chci se podivat do sebe, ale je tam tma a neni nic videt.
Chci videt hvezdy, ale vsude jsou svetla velkomesta.
Chci milovat, ale.... on nemiluje mne.
chci se zastavit, ale nefunguji mi brzdy.
chci letet, ale nemam kridla.
chci utect, ale sobe neuteces.
chci byt sebou, ale nevim, kdo jsem...
(více)
25.10.2013 20:12 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Ahoj! Mam te rada!

     "Usmev nic nestoji" (c)


Rano jsem se vzbudila a mela jsem ze sebe spatny pocit. Včera jsem totiz mluvila s mamou, která chtěla vedet, jestli jsem udelala něco, co jsem chtěla a mela udelat. A tak jsem na ni skoro rvala, aby se ke mne nechovala, jako sefofa, ze nejsem jeji zamestnankyne. A tak moje nove vytvorena harmonie vyprchala: rvala jsem na ni protoze jsem tu věc neudelala. Kdybych ji udelala, pochlubila bych se mamce, jak skvele jsem to zvladla. Ale divala jsem se na sebe jejima očima a rikala jsem si: „jsem k nicemu“, „jsem hrozna“.  Den před tim jsem se divala na film „Recky blb“ o chlapovi, kteremu rikali „prizivnik na podpore“, protože dostaval podporu a nepracoval. Rikalo se tam, ze lidi, které nepracuji, nepocituji vlastní hodnotu. A to jsem citila i ja. Nedavno jsem prisla o praci. Kdybych pracovala, mamince bych rekla, ze jsem furt v praci a nestiham. Jenze ted jsem mela furu casu a nemela jsem, za co se schovat. Ale sama jsem si vytvořila obraz odsuzujícího postoje moji mamy a tim jsem se ridila. Mozna o mne takhle nemyslela, mozna jo, ale moje chovani, moje nalada byla najednou ovlivnena nejakym vlastním stereotypem nebo domenkou.

Stejne tak i v lasce. Vsimla jsem si, ze lidi se zacaly bat milovat, protože to povazuji za slabost. Boji se totiž, ze je někdo bude temi city ovládat, bude mit nad nami navrh. Ano, do ty pasti se dostaneme tehdy, když nebudeme pevne verit sami sobe a ve sve city, když naší city budou proto, ze cekame za ne nejakou odmenu – například vzájemnou lasku, prizen, uznani. Jenze tohle laska není: je to něco neukojeného v nas. A nejdříve se s tim musíme sami uspořádat nez zacneme nekoho milovat. Jak se rikalo ve znamem serialu: „Ally, nez zacnes budovat „my“, vybuduj nedrive „ja““. Stejne tak i tady. Nase laska musí byt bezpodminecna. Jen tak budeme nedotknutelni, nezranitelni. Laska je dar a dela nas lepsimi, stastnejsimi. Nikdo nas nebude schopen ovládat, když skutecne milujeme a necekame od toho nic.

Když jsem se zamilovala do svého pritele, rekl mi, ze chce nezavazny vztah. Musela jsem to respektovat a chapala jsem, ze moje city jsou jen muj „problém“. Ale jsem je občas musela vyjadřovat a tak jsem mu o tom rekla. Neveril mi. Pak jsem si mnoho krat zakazovala o tom mluvit a citila jsem, ze mne to omezuje. Tak jsem se zacala brat takova, jaka jsem: miluju ho a ten pocit mne dela stastnou, i když neni vzajemny. Nestastnou mne delaji jen vlastní omezovani, jako když vam někdo odstřihne kridla. Ted uz mne miluje taky. Mozna tomu uveril, nevim, ale vim, ze laska – je mocnejsi nastroj.

Takze dneska jsem mela sebezničující naladu a nejak jsem se z toho nemohla dostat, az jsem otevrela knihu „objevte dar“. Ani jsem ji nezacala cist, jen jsem si ji prohlížela a precetla jsem jen to, ze každý clovek ma dar a tem darem je on sam. A pak mi najdnou prisla do hlavy fraze - slova, ze zavolam nekomu a reknu jen „Ahoj! Mam te rada!“. Muj pritel mi řekl, ze mne lide budou povazovat za blazna. Ale ten napad mne tak osilnil, ze jsem se do toho hned dala: otevrela jsem telefonni seznam a zacala prvním kontaktem, který jsem tam mela – zavolla jsem kamaradovi a rekla: „ahoj! Mam te rada a jsem rada, ze jsi“. Hodne ho to prekvapilo a potesilo. A ja jsem byla stastna jako blecha. A tak jsem pokracovala dal.

Několik lidi jsem dlouho zanedbávala, nevolala jsem jim schvalne, protože jsem vedela, ze jako kamarády nemame nic spolecneho. Ale citila jsem, ze jim jen musim rict, ze je mam rada. V mem seznamu byla taky moje byvala sefova, se kterou jsme se rozesly rozhadane. Ja jsem ji rekla něco nehezkého, co ji zranilo, ona mi to pak vratila a vyhodila mne z práce. Pak jsme se navzájem hadaly. Když jsem s ni pracovala, mela jsem ji rada, ale občas mne pekne stvala. Ale presto jsem ji porad mela rada. Jen mne vždy překvapovala tim, jak dokaze byt uzavrena, ze nepusti k sobe nikoho, koho asi povazuje za „zlo“. Asi jako všichni ti, kteří se boji, ze jim někdo ublizi. Nechapala mne a ja nechapala, jak je mozne mne nechapat, ze odmita prijmout moji vstricnost. Bylo pro mne moc moc tezky se odhodlat ji zavolat. Zavolala jsem ji a pozvala na kafe, souhlasila. Pak jsem ji poslala ten vzkaz: „Ahoj! Mam te rada!“ a ze uz “není moje sefova a ze ji nemusim „vykat“. Ale ona mne jen odpovedela, ze tykani nebude resit smskami a ze to mam respektovat. Tak jsem to respektovala i kdyz mne to trochu zklamalo, jako kdyz jdete k nekomu s otevrenym srdcem a dotycna osoba vas zarazi. ale kdyz nic necekate, nebudete zklamani.

Kazdopadne mne samotne ta moje „akce“ hodne pomohla. Často dostavam maily, kdy se nabízí rozeslat ten mail několika pratelum a pak prijde stesti. Jenze tam je vždy zase podmínka: „když to udelas, bude stesti“. Ale v me akci se nejednalo o to, abych dostala zpatky „ja tebe taky mam rad“, jen o muj vlastní pocit radosti a hrdosti za sebe. Byla jsem rada, ze jsem zase byla ve spojeni se svými prateli, ze jsem zase rekla mamince, jak ji miluji a jak jsem stastna, ze ji mam. I když to naší rodice slysi od nas třeba často, stejne je to vždy potesi. Hlavni je to, ze po této „akci“ uz jsem se necitila k nicemu :)))

(více)
26.10.2012 19:53 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Ahoj Denicku :-)

Ahoj Denicku!!!
jak dlouho jsme se nevidely :-) chybel jsi mi. Promin, ze jsem te dlouho zanedbavala. Delo u mne hrozne zajimavych veci a dejou porad :-) to ti budu vypravet :-)
takze:

  • znovu jsem se zamilovala :-) je to krasny pocit. uz nemam euforii, spise ted mame rutinu ve vztahu, ale porad se poznavame a motivuje mne to k rozvoji. asi proste potrebuji nekoho milovat. ukazalo se, ze je mozne milovat vsechno: predmety, lidi, laska muze byt ruzna a muzeme ji mit zaroven nekolika "druhu". Napriklad ja ted miluji svou kolobezku. cele leto jsem na ni jezdila do prace a z prace a stihly jsme to jeste na podzim.bude mne hrozne chybet v zime. Miluji sveho byvaleho manzela. je to muj nejlepsi kamarad. Miluji svou mamu, miluji svoje pratele. a moji lasky bude hodne pro kazdeho :-)
  • dostala jsem se do krasneho sveta esoteriky. Zacalo to kurzy meditaci v centru Sri Chimnoe, pak jsem zacala cist ruzne knihy, navstevovat workshopy a seminare. Neco o tom pak napisu podrobneji.
  • odpustila jsem lidem, co mi kdy ublizily, hlavne svemu tatinkovi, ktery mne nechal a nechce o mne ani vedet. Dekuji mu za svoje krasne jmeno a za to, ze jsem se narodila. Spoustu rysu mam po nem, a myslim si, ze by na mne mohl byt hrdy :-) odpostila a dekuji muzum, co mne nechaly, protoze to udelaly hlavne pro mne - protoze nebyly ty prave. Ted vim, ze jsem to potrebovala pro svuj rozvoj. pomohly mi pochopit, ze nejdrive se musim naucit prijmat a milovat sama sebe. a tohle obratilo muj zivot vzhuru nohama. drive muj zivot se soustredoval jen na muze a na vztahy s nimi, ted mam nove konicky, nove zajmy a muj zivot je plny a uz se netoci kolem muzu. 
  • zjistila jsem, ze moznosti lidi jsou neomezene, ze myslenky muzeme ovladat svuj zivot a emoce. tomuhle se ted ucim, ale vim, ze prani se plni a svou energii ovlivnujeme svet kolem nas.
Заменить аватар
(více)
22.10.2012 14:23 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Šeptem

jen septem se te zeptam: 

jak se mas? jsi stastny?

zlobila jsem se na tebe, ale uz se nezlobim...

dlouho jsem byla nastvana a nadavala jsem ti, ze jsi Srab. moc jsem ti to touzila rict. ale ted nemam zlost. jsem jen Zvedava.

jsem ti vlastne vdecna, protoze se mi zacaly v zivote dit krasne veci.

rekl jsi, ze potkam muze, ktery mne bude velice milovat a potkala jsem ho -  drive nez tebe :-)

casto hledame to, co vlasne mame nebo mame blizko sebe.

ja jsem ti vdecna. ted miluju zase a uz se na sebe za to nezlobim. laska je pro mne jako vzduch, nemuzu bez ni zit.

jak se vlastne mas? proc jsi mi nenapsal a ani nezavolal? ja vim, ze se bojis, protoze si myslis, ze jsi mi moc ublizil. ano, hrozne to bolelo. ale uz zase ziju. :-)

mam asi jen prani ti to rict. nemusim s tebou kamaradit, protoze ty se bojis a ja nesnasim sraby. myslela jsem, ze vsichni cesi jsou sraby. Ale nejsou. Ja jsem taky srab i kdyz nejsem ceska. 

Diky Boze, ze jsem to mohla rict, ulevilo se mi a uz to muzu zase vymazat. Ale nevymazu :-)


(více)
04.01.2012 22:42 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


PROC?

 mam pocit, ze jsem zacala byt nudna. prestala jsem totiz hrat. se zivotem, sama se sebou, hravou naladu nemam uz dlouho. tak je na case to zmenit.

za poslednich hodne let jsem zjistila:
1/ vsichni chteji sex. a prachy. ale ze vseho nejradej sex a prachy. a nic nedelat. nicehonedelani je hrozna nuda. 
2/ je jen malo lidi, kteri nemysli na sex. asi prtotoze nezazily dobry sex.

o sexu mluvit je taky nuda, lepsi ho mit.

jsem kdysi psala, ze sex bez lasky - pusty. dnesni oprava: sex bez citu je pusty. a city muzou byt nejruznejsi.

ja jsem ŽENA.

v mem zivote se deje neco zajimaveho. ale psat o tom je tezky a nechce se mi. je to divny, ale mluveni o sexu je nejak jednodussi :-))))

  
mlceni je zlato. tak proc se mi porad chce psat a spat? chcci mlcet a psat. psani je mlceni, ale aktivni mlceni.

mam rada blbnuti, kam se ale podela moje nalada - jsem prilis vazna. jen malo spim a chci jen jedine.... 

v zivote je mozne najit spoustu poteseni, ale nic se nevyrovna tomuhle... ted mluvim ze spani. 

znam jedno tajemstvi, ale nereknu ho :-))))


proc se vydava tolik knih, kdyz je internet?

jdu spat.






(více)
26.09.2011 21:19 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Existence


JA JSEM


a kazdy den je duvod k radosti :-) slunce, trava, modra obloha, zivot...
   
kazdy den je duvod k lasce. laska je zivot
(více)
17.09.2011 07:32 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Hasta Maňana.

Kdyz nas nekdo necha, hrozne to boli. Zapominame ale, jak to boli tech koho jsme nechaly my. Kdyz jsem opustila svyho manzela, byla jsem tak opojena novou laskou, ze jsem vubec nepremyslela, jak ho to muze bolet, bylo to z me strany hrozne krute. kazdy z nas si s tim vyrovnava jinak. jeden muj kamarad rikava: "kdyz ti manzelka odejde za jinym, jeste neni jasny, kdo ma vetsi stesti". Musi se ale v zivote za vsechno platit: kdyz udelame nekomu neco spatneho, vrati se nam to pak novou bolesti? vzdy a pro vsichni plati, ze je konec novym zacatkem? asi jo, protoze jednoduse si musite zvykat na zivot bez druhe polovicky. 

Nechci uz nikoho nechavat a nechci byt opustena. proc se lide vubec rozchazeji, proc nedokazou byt spolu? proc kasleme na jine? proc se porad mylime a myslime si, ze narazily na nepravyho? proc, sakra, to vubec boli? nase ego, sebevedomi, proc? proc nedokaze mozek ovlivnovat emoce? kdyz mu rekneme "sklapni a prestan bolet" neposloucha. myslim si, ze bolest se muze predavat od cloveka k cloveku: staci jednomu z nas udelat nekomu bolest, ten to pak preda dalsimu. chci ten kruch uzavrit a nepredavat tu bolest dal. Musme se vsichni ted virtualne usmat, vzit se za ruce a z cisteho srdce podekovat jeden druhemu, ze jsme se potkaly. Hasta Maňana ! :-) 



(více)
01.07.2011 00:08 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


Pravidla lovu.


zakladni pravidlo pro zeny zni: aby vas lovily, musite utikat. 
muzi maji radi lov, vice si ceni tech zen, ktere jim hned nedaji, odmitnou, neprojevi zajem, o ktere museji bojovat. ono to zni docela logicky: kdyz nekoho odmitnete, asi mate na vyber. muzi maji radi konkurenci: cim vice chlapu se o vas zajimaji, tim vice jim pripadame atraktivnejisi, vase hodnota je vyssi. taky u muze stoupa sebevedomi: mysli si, ze je borec, kdyz "dopadnul"  takovy "kus". muzi si radi zamilovavaji do zen, ktere nechteji mit zadny vztah, zadne zavazky - citi v tom nejistotu a nabada je to je lovit - usilovat o tu zenu. asi za to nemuzou - takova je mozna jejich prirozenost - vsichni jsme porad zvirata: urcujeme si partnera dle cichu -  feromony. 

asi jsem ted tak trochu zahorkla: prave jsem se rozesla s chlapem, ktery o mne ztratil zajem podle meho nazoru prave proto, ze mne nemusel lovit. vedel, co k nemu citim. on se do mne proste nezamiloval.  mozna se mylim, ale nemam rada tyhle hry, stve mne to, ze kdyz my zeny projevime zajem prvni, tak nas povazuji ze mene cenne, uz nejsou schopni nas ocenit jako osobnost protoze nas hodnoti jen podle to, ze jsme je hned neodmitly. mozna proto casto dopadaji tak, ze se ozeni s mrchou nebo se zenou, ktera se s nimi pak rozejde. my - zeny vetsinou potrebujeme byt vdane a lovime muze tim, ze jim utikame. pak je dopadneme manzelstvim a uz nemusime usilovat, proto tloustneme a sex nas nezajima - mame to, co jsme chteli. muzi taky dostavaji to, co chteji: v manzelstvi taky museji "lovit". asi proto takove vztahy trvaji cely zivot: cely zivot si bojujeme - hruza. jeden francouzsky spisovatel nas uci spravnemu koketovani s muzi: nejdrive utikat, pak dat nadeji a znovu ji odebrat. jiny moudry muz zase rekl, ze v kazdem muze pretrvava dite, proto asi tak maji radi hrani.
         Nedavno se mi stalo, ze jsem se rano vzbudila a mela strasnou chut na milovani s mych tehdejisim chlapem. ale jemu se nechtelo, rekl mi, ze si mam svou chut podrzet, nebyt iniciativni, protoze pak dostanu vice. pak jsem to vyzkousela v praxi. cca 10 dnu jsme se nevidely a ja jsem o milovani s nim uz ztratila zajiem nebo se rozhodla si zahrat na takovou. vysledek byl ten, ze jsme se milovaly 3 dni za sebou. i kdyz ty pravidla hry znam, jsem z toho zklamana: bohuzel ne vsichni chlapy jsou schopni pochopit, ze "hodnota" zeny neni v tom, ze je odmitne - nemusi byt o nic lepsi nez ta, ktere se hned zalibite a da vam to nejevo. ze nejste schopni ocenit zenu, ktera o vas stoji. vim, ze za to nemuzete (i my zeny take) - jste tak stvoreni a diky bohu, ze nejste vsichni stejni. jsou na stesti vyjimky: byla jsem 6 let vdana za muze, ktereho jsem na zacatku "lovila" ja: poznala jsem ho, libil se mi a dala jsem najevo, ze s nim chci blizsi vztah - ze ho chci vice poznat. byla jsem dost aktivni, tak mi jednoduse uprimne rekl, abych trochu zpomalila. ve vysledku se do mne zamiloval a miluje do dnes, zily jsme stastne 6 let. i kdyz jsem ho pak opustila, ale ne proto, ze delal to, co jsem chtela ja. 
          taky s mi s byvalym manzelem stavalo, ze jsem na nej mela chut po ranu. sice se jeste ani poradne nevzbudil, nemel na to chut, ale pak mel dobrou naladu po cely den a cely den si na to vzpominal. muzi chteji sexy atraktivni zeny, ktere maji rady milovani. kdyz je pak chteji casto, odrazuje je to. chapu, ze ve vsem musi byt mira, ze i zenam by se to nelibilo, kdyby musely cely den sukat, ale pamatujete si to, panove: kdyz zena ma na vas chut, tak proto, ze jste dobry v posteli, ze se ji milovani s vami libi a mel byste na to byt pysny.

 mela bych byt rada, ze ten vztah s tam tem muzem skoncil - neni pro mne ten pravy, nemela bych o tom litovat: neocenil to stesti, co mel - mne. ale ja naopak lituju jeho...

s jednym kamaradem jsem dnes mluvila o lasce. je zenaty, ale miluje jinou zenu, ktera zije 2000 km od nej. vidaji se jednou za 2 mesice, zarli na ni, trapi se kvuli ni, ze s ni nemuze byt. zeptala jsem se ho, jestli by ji tolik miloval, kdyby zmizeli vsechne prekazky a byly by uz navzdy spolu a kazdy den mu rikala, jak ho miluje. odpovedel, ze nevi. i kdyz si ta zena si na nic nehraje, prekazky napomahaji tyhle hre: budi nejistotu a chlap o ni musi denne usilovat. kdysi mi jeden muz rekl, ze si vice ceni zen, za ktere vice utracel a vice vynakladal usili. cenime si totiz vice toho, co nam nejde snadno, co musime vybojovat. neni to hloupost? osobne si myslim, ze tahle hra je vyumelkovana, coz opravdova laska neni: na nic si nehraje. zeptala jsem se toho kamarada, byl by uprime stastny, kdyby jeho milovana zena byla stastna s jinym muzem a ne s nim. odpovedel, ze by nebyl a o tom prave mluvim. laska v dnesni dobe je egoismus a chemie, dela nam to dobre kdyz ta, kterou "dobijeme" jako hrad se do nas zamiluje. jde nam jen o nas samych. tak proc si teda necenime lidi, co nas maji rady?

        par krat mi rikal, ze vidim veci cerno-bile. jenze kdyz neco chcete a musite si to zapirat, odmitat to, abyste u muze vzbudily chut, pak nejste to vy - opravdova, hrajete si na nekoho jineho, coz je lez a predstirani. stava se, ze kdyz neco chceme, ale nemuzeme to dostat, pak je to snadne a prirozene. ale co se stane ve chvili, kdyz zena, ktera vas pred tim nechtela, najednou zmeni nazor? jo, poznala vas vice a zjistila, jak jste ohromny. ale pred tim jste se ji nelibil - takovy, jaky jste. nebo se s vami rozesla a pak se vratila. zmenila nazor? najednou zjistila, jak vas miluje? a pred tim, kdyz se s vami rozchazela, si myslela opak. tak cemu verite? casto jednoduse nechceme slyset pravdu, protoze nas schazuje, boli nas, dela nas horsimi nez si sami sobe pripadame. ano, pravda je takova, ze do takovyho (takove) jaky jste, se proste nezamilovala (nezamiloval), to se stava a dokonce to ani neni jeji (jeho) vina. takze bacha na zeny (a muze), co nas odmitaji (i kdyz to jen hraji) a ktere se nachaji lovit: uz na samem zacatku je na vas neco, co se ji nelibi. kdyz si neco odpirate, potlacujete, vytlacujete, na chvili to zmizi, pak se ale objevi na jinem miste, treba ve vasi vlastni nespokojenosti. my - zeny vesinou, kdyz nam muz rekne "ne", uz nelovime, protoze nas nebral takove jake jsme - je to jednoduche.  obcas delam kompromisy - snazim se vyhledat moznost, ktera vyhovuje obema. jenze kazdy z nas chtel neco jineho. rovnost kompromisu je vlastne o tom, ze nikdo z nas nedostane to, co chtel = oboustranna nespokojenost.
      miluju tanec protoze dokaze beze slov vyjadrovat city a emoce: mluvi reci tela, pohybu, pohledu. cca pred rokem jsem chodila na kurzy flamenka, ale neslo mi to i kdyz jsem milovala tu hudbu a tanec, ale nechapala jsem jeho podstatu: je to tanec o bolesti, hnevu, hrdosti, uprimnosti, volnosti a nikdy se nevzdavani. neni to tanec o kompromisu, ktery obcas dokonce skodi. ted mu rozumim a doufam, ze takova budu....



(více)
28.06.2011 14:51 | Autor: Vio | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se